NEBOJME SE PSYCHOLOGA, NENÍ PROČ. Někdy se stane, že naše obvyklé způsoby vyrovnávání se se stresem a těžkostmi, které máme, přestanou fungovat. Někdy máme problémy, se kterými si nevíme rady – problémy v rodině, v práci, ve škole,     s lidmi v našem okolí, se společností... V takové situaci může být užitečné vyhledat pomoc odborníka, který nám pomůže, abychom se lépe vyznali v našich problémech. Není ale lehké svěřit naše trápení někomu druhému. Možná by k našemu odhodlání mohlo pomoci, když si uvědomíme, že:                      • Návštěva psychologa není projevem mé slabosti, ale naopak důkazem toho, že jsem si vědom, že mám nějaký problém, a jsem odhodlán ho řešit.                                                        • Úkolem psychologa v takové situaci není určit, zda jsem či nejsem blázen“, zda je můj problém dost důležitý nebo je to prkotina, ale je tu proto, aby mi pomohl tady a teď řešit můj problém.                                                                             • Vím, co mě trápí a co od návštěvy psychologa očekávám (jiný pohled na problém, nalezení příčiny, doporučení, radu...).             • Psycholog není ten, kdo mi dá rozhřešení. Neočekávám proto, že převezme odpovědnost za mé rozhodnutí, či skutky.             • Nemusím se dopředu zabývat otázkou, co a jak řeknu. Je na odborníkovi, aby porozuměl mému sdělení, aby vyhmátl podstatu problému, který potřebuji řešit.                                               • Otázky, které psycholog klade, nechápu jako projev jeho zvědavosti, ale výraz potřeby porozumět, přesně pochopit smysl toho, co mu říkám.                                                               • Jsem si vědom toho, že výsledný efekt mého kontaktu s psychologem je závislý na míře naší vzájemné důvěry a otevřenosti.                                                                         • Je pouze a jen na mně, jak s doporučeními či radami psychologa naložím.